Jak jsem získal medaili
Možná byste očekávali, že mám za sebou nějaký významný závod, z nějakého běhu nebo jiného sportovního odvětví, kde se těm nejlepším předávají medaile za umístění. Tentokráte, byť mne mnozí znají jako zapáleného sportovce, tomu tak není. Moje cesta k medaili měla poněkud jinou dráhu. Začalo to asi setkáním členů Rady Moravskoslezského klubu celníků. Tam někde směřují prvopočátky k tomu, aby pak přišlo na mou adresu pozvání. To už jsem měl předtím avizo našeho předsedy, že se v září podívám do Prahy. I stalo se tomu tak, přišla mi, jak jsem se již zmínil, pozvánka na předávání medailí Spolkem celníků v ČR. 17.září jsem tedy vyrazil RegioJetem směr Praha a po hodinovém zpoždění dojel do cílové stanice. No a pak již, však to znáte, metrem směr Budějovická. Na Generálním ředitelství cel jsme se sešli k tomuto slavnostnímu aktu jen tři z původně pozvaných. Vendulka Holá byla někde v zahraničí a druhý zástupce MSKC Honza Dostál nemohl z rodinných důvodů. Bylo pro mne ctí, že jsem se ocitl v tak vybrané společnosti oceňovaných. Největší radost mi udělala přítomnost dr. Vojtěcha Klučara, který mnohé z nás učil v celních školách. Další oceněnou byla ještě kolegyně z Prahy. Z rukou předsedkyně Spolku celníků Marie Bubeníkové jsme obdrželi stříbrné medaile Spolku celníků ČR s pamětním certifikátem. Vzácnost této medaile je v tom, že bylo vyraženo jen 10 kusů emise 2014, tak mám opravdu stříbro v pravém slova smyslu. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem těm, kteří mi dali k tomuto ocenění zelenou. A díky kolegovi Jirkovi Panušovi vám mohu přiblížit i minuty strávené společně s dalšími na „celnickém hradě“. Karel Moškoř
