Nostalgická vzpomínka na Katovice
Katovice, historické město v srdci horního Slezska. Díky bohatým zásobám nerostných surovin a hlavně těžbou černého uhlí významně vzkvétaly od druhé poloviny minulého století. Pro ty celníky, kteří v minulosti, v dobách státních hranic, sloužili na železničním přechodu v Petrovicích u Karviné, měly ještě jedno kouzlo. Zde den co den, noc co noc přijížděli za pracovními povinnostmi. Tehdy na zpáteční cestě mezi Katovicemi a státní hranicí projednávali nejen turisty, ale i „turisty“ cestující mezinárodními rychlíky Chopin, Báthory, Silesia, Warsowia, Nord Orient, Polonia a Sobieski do mnoha evropských metropolí. Mnohým proto toto dynamicky se rozvíjející město přirostlo k srdci. Asi se ptáte proč? Odpověď je jednoduchá. Každý z celníků ho navštívil nesčetněkrát a tak měl možnost se s ním důkladně sžít. Je potřeba dodat, že dnes se zde úzce snoubí kultura 70 let minulého století s moderními stavbami současnosti. Ale pěkně po pořádku.
Více než rok se některým členům Moravskoslezského klubu celníků rodila myšlenka projet se po více než 20 letech opět touto železniční tratí. A tak 17.září 2015 vyrazila skupina „klubáků“ v ranních hodinách ze Zebrzydowic přes Czechowice-Dziedzice do Katovic. Nutno podotknout, že cesta osobním vlakem společnosti Kolej Slaska trvala poměrně déle než tehdy mezinárodním rychlíkem, ale to nikomu nevadilo. Vzpomínalo se na tehdejší dobu, na kolegy, ožily historky, které jsme prožili. Vzpomínalo se i na náročné „šichty“ v přeplněných rychlících. První údiv nás „retro“ cestovatelů následoval na nádraží v Zebrzydowicích. V dobách minulých se zde pohybovaly desítky železničářů a tisíce cestujících, dnes jsme tu byli sami na téměř opuštěném nádraží. Za to Katovice nás překvapily super moderním nádražím vybaveným mnoha obchůdky renomovaných světových značek, kavárničkami a fast foody rychlého občerstvení, multi kinem a obrovskou obchodní Galerií. Ta zabrala celý prostor před dřívější nádražní halou.
Po příjezdu jsme „tradičně“ zamířili na „cimru“. Po chvilkovém tápání jsme zjistili, že dům, ve kterém se nacházela, je zbořen. Nicméně ta původní„cimra“, kterou pamatují kolegové, kteří nastoupili k celní správě v 60 létech, se nachází v budově starého nádraží. Pak jsme vyrazili do nedalekého centra města. Prošli jsme se kolem hotelu Katowice, za kterým stojí nový super moderní hotelový komplex, dominantní stavba Katowic. Došli jsme téměř až před halu Rondo, ve které polští hokejisté v roce 1976 dosáhli historického úspěchu, když na MS v ledním hokeji porazili tehdy 6:4 SSSR. Dále jsme korzovali uličkami starého města kolem obchodních domů Skarbek, Zenit, Supersam, hotelů Hungaria, Polonia a často navštěvované restaurace Centrum. Dnešní Katovice, to jsou ulice plné spousty malých hospůdek, pubů a restaurací. Dobu minulou tu zase připomínají ještě tu a tam se vyskytující mistři svého řemesla – ševci, hodináři a krejčí, kteří provozují v „podvorcích“ své dílny.
Historii a tradici města dokresloval flašinetář v dobovém kroji, jehož nástroj vyluzoval známou melodii z opery italského hudebního mistra Giuseppe Verdiho Nabucco - Sbor židů „Va, pensiero“. S touto melodií jsme se pomalu s Katovicemi loučili a v odpoledních hodinách jsme vyrazili zpět, tentokrát už moderní kolejovou soupravou k domovu. Musím podotknout, že tato nostalgická cesta, jak avizoval leták, se musela určitě líbit. Petr Vlček
