Vaječina u Mařenky
Na vaječině poprvé na jiném místě
Jak už to v životě chodí, ne všechno funguje podle tradice, časy i místa se nám občas změní. Tradice smažení vaječiny na Slezsku má dlouhodobou historii, ta naše klubová měla v červnu před sebou teprve číslovku čtyři. A že přicházejí změny jsme už pocítili v loňském roce, kdy nám odchod kamaráda z Kolibisk Edy M. zcela pozměnil naše oblíbená setkávání, především na svátek sv.Václava a pak k tomu přibyla i již zmiňovaná nová akce pro členy, vaječina.
Vloni jsem nabídl klubu na podzim možnost setkání v klubovně U Mařenky v Ropici za lesem, kde mají svoje odpolední schůzky důchodci KD Střítež a prostory využívají po celý rok. Prostorná venkovní pergola nabízí příjemné posezení i venku a v areálu lze v pohodě zaparkovat auta. Tak stačilo jen domluvit se správcem termín a v sobotu 14.června mohli zájemci přijet. Počet se nám nějak ustálil k číslu dvacet, ne každému zrovna vyjde v určeném termínu přijet. Každopádně, kdo přijel, o hladu nebyl. Předseda nakoupil nutný proviant a stovka vajec byla pořádná „dávka“ na to, kolik nás bylo. Kvalitní špek dle právních norem připravil Petr B., holky „rozbíječky vajíček“ v podání Anny P. a Milady B. postupně nechaly skořápky bokem a Kateřina M. zkušeným rozmícháním vajíček nachystala žlutý matroš pro venkovní četu. Od správce jsem dostal k zapůjčení suprovní kotel a bylo třeba zvládnout nástrahy především u míchání houpajícího se kotlíku. K přípravě ohně dostal zelenou Zdicho C. a pak se již se Standou P. ujali důležité role. Nebyli u toho sami, protože výbornou pomocnicí klukům byla i manželka ještě sloužícího člena klubu Romana M., Alena. Přiměřeně posolit, přidat dobratickou pažitku, sundat kotel od ohně v pravý čas, tak spolupracující trojice zvládla vaječinu na jedničku s hvězdičkou. Tu bych ještě přidal i našim cukrářkám ve složení Anna P., Stáňa V., Jana S. a Katka M., které napekly a přinesly mňamky ke kávě a čaji. Jak to tak bývá, předseda nic nepodceňuje a přidělením dílčích úkolů vybídne partu klubáků ke spolupráci. To potom práce sype od ruky a nemáme problém. Přece jenom však asi ne všem záleží na tom, abychom odcházeli z takových setkání zcela spokojeni. K úplnému top, jak říkají někdy sportovci, mi chybělo jediné. A z toho vyplynulo poučení pro příště, předseda bude muset obsadit pozici výdejce u lahodného moku, aby dotyční věděli, že není už vše zadarmo. Jinak mohu říci nejen za sebe, že se nám vaječina vydařila, počasí exkluzivní a schovaní před sluníčkem se fajn sedělo a mluvilo o všem možném. K nahlédnutí byla i naše velká kronika, po sobotě máme zase naplněn jeden z bodů v kalendářním plánu. Nyní se už zájemci připravují na nadcházející výlet do Záchranné stanice živočichů v Bartošovicích. KaMoš
foto: https://www.rajce.idnes.cz/klubmskc/album/2025-3-vajecina-u-marenky
